na Blog.cz

"Snažím se hrát fotbal, nic víc. Někdy to vychází dobře, jindy ne," říkal skromně novinářům na červnové Copa América ve Venezuele. Sám však věděl, že právě tam mu to vycházelo skvěle, a že si vše krásně užíval. Hrál božsky a stal se nejlepším střelcem svého mužstva na turnaji. Ti, kdo o něm v minulosti pochybovali, dnes mlčí. Ve stopách božského Diega V měsících, které šampionátu Copa América předcházely, se největší měrou zasloužil o vítězství Boky v Poháru osvoboditelů. Zářil v každém zápase. O to víc si přál získat titul i s národním týmem. "Bylo by skvělé dosáhnout v jediném měsíci na dva nejvýznamnější kontinentální poháry," netajil. Nakonec to nevyšlo. Pomohl modrobílým až do finále. Tam však Argentina prohrála 0:3 s Brazílií. Přesto v souvislosti s Riquelmem fotbalový svět mluví o znovuzrození. Narodil se jako první z deseti dětí svých rodičů. Na svět přišel v době plné euforie, štěstí a radosti - 24. června 1978, pouhý den před tím, než Argentina prvně vyhrála mistrovství světa ve fotbale. Od té doby Juan Román následoval až románově důsledně kroky nejslavnějšího fotbalisty své země, Diega Armanda Maradony. Oba vyrůstali ve skromném, chudinském prostředí. Oba zvolili dres s číslem 10. Oba mají velmi podobný herní styl a stejnou pozici v sestavě. A oba si prošli kluby Argentinos Juniors, Boca a FC Barcelona. Snad jen ten závěr kariéry by si Román přál jiný, než jak jej prožil Božský Diego... Magický vztah mezi Riquelmem a kulatým míčem vyšel najevo velmi brzy. V jedenácti mu otevřel dveře slavný Argentinos Juniors. Při cestě na tréninky musel mladý fotbalista urazit 20 bloků na místní nádraží, hodinu a půl pak cestovat vlakem, a nakonec ještě přestoupit na městský autobus číslo 133, který ho dovezl na stadion. V roce 1996 si Riquelmeho vyhlédl zkušený trenér Carlos Bilardo. Doporučil jeho nákup Mauriciovi Macrimu. Ten neváhal za osmnáctiletou naději vysázet 800 tisíc dolarů a Riquelmeho éra v Boce mohla začít. S Maradonou nastupoval v základní sestavě ještě v srpnu 1997. A 25. října téhož roku se Boca představila na hřišti svého historického rivala, River Plate. Na konci první půle Boca s Maradonou v sestavě prohrávala 0:1. Do druhé už hvězdný hráč nenaskočil. Byl to Maradonův poslední oficiální zápas a střídal ho symbolicky právě ten, kdo šel v jeho krocích, kdo ho nahradil v onom zápase a také na další cestě - mladý Riquelme. I jeho zásluhou Boca zápas otočila a zvítězila 2:1. První hvězdné období... Když v Boce začal trénovat Carlos Bianchi, dal dohromady Riquelmeho s Guillermem Barossem Schelottem a Martínem Palermem. Vznikla mimořádně účinná útočná trojice a Boca se po šesti letech znovu korunovala mistrem ligy. Dokonce odehrála 40 po sobě jdoucích zápasů bez porážky, a vytvořila tak absolutní rekord argentinské ligy. A to nejlepší mělo stále teprve přijít: Pohár osvoboditelů 2000. Boca přešla s přehledem přes základní skupinu i osmifinále. Ve čtvrtfinále ji však čekal odvěký soupeř River Plate. Na stadionu Riveru Riquelme vsítil fantastický gól z přímého kopu, kterým Boca dočasně vyrovnala. Remízu však neudržela a prohrála 1:2. V odvetě na stadionu La Bombonera odehrál Román jeden ze svých životních zápasů. Přihrál na první gól, sám dal druhý, a pak přidal kousek, který si fanoušci Boky pamatují asi jako Češi Panenkovu penaltu. Při pravé postranní čáře narazil na neúprosného obránce, Kolumbijce Maria Yepese, vyhnul se zády k němu s míčem jakoby přivázaným u nohy a následně mu hbitou patičkou dal jesle. Nečekaná a luxusní hříčka ještě víc oživila tribuny, které už slavily postup. Nakonec po šestiměsíční absenci kvůli zranění nastoupil v posledních minutách Palermo, který dal ještě třetí gól. Boca pak Pohár osvoboditelů vyhrála. Po 22 letech. ... a první trápení Jenže všechno dobré jednou končí. Pádu a zklamání se Riquelme dočkal dřív, než by si jeho fanoušci a on sám představoval. V roce 2002 začal prožívat své nejhorší chvíle v Argentině. Na 2. dubna onoho roku by nejradši zapomněl. Ten den zločinci unesli jeho mladšího, tehdy osmnáctiletého bratra Cristiana. Třicet hodin si prožil v zajetí únosců, kteří si nakonec za jeho propuštění odnesli výkupné ve výši 160 tisíc dolarů. A byl to sám Riquelme, kdo osobně ze svého domu a prostřednictvím svého mobilního telefonu řídil vyjednávání. V srpnu odešel do Barcelony, jenže úspěch se nedostavil. Jeho přestup proběhl z velké části na přání tehdejšího prezidenta klubu Joana Gasparta a nikoli trenéra Louise van Gaala. A ten mu to řekl na rovinu krátce poté, co byl nový fotbalista v klubu představen. "Potřebuju jiný typ hráčů," sdělil mu Van Gaal otevřeně. Riquelme si prožil prakticky půl roku na lavičce, aniž mohl předvést, co umí. Barceloně se nedařilo a Van Gaal byl nakonec v lednu 2003 kvůli chabým výsledkům propuštěn. V létě 2003 Barcelona koupila Ronaldinha. Spolu s ním už byli v mužstvu další hráči mimo EU, Mexičan Rafael Márquez a Turek Rüstü Recber. Riquelmeho tak Barca nabídla k dvouletému hostování a ujal se ho Villarreal. Tam začala Románova hvězda vycházet znovu. Vytvořil obávanou útočnou dvojici s Uruguaycem Diegem Forlánem a byli to hlavně oni dva, kdo průměrný celek španělské ligy vytáhli k úspěchům. V roce 2005 Villarreal vybojoval historické třetí místo v lize a tým odkoupil 75 % Románových přestupních práv. V sezoně 2005/06 hrál Villarreal poprvé ve své historii Ligu mistrů. A překvapil. Postoupil až do semifinále a nechal za sebou týmy jako Manchester United, Benfiku, Glasgow Rangers nebo Inter Milán. V semifinále pak narazil na londýnský Arsenal. A právě odvetný zápas s tímto velikánem přinesl Riquelmemu další velké zklamání. V nastaveném čase mohl právě on z penalty vyrovnat stav vzájemného souboje a zajistit Villarrealu prodloužení. Nepopasoval se však s tlakem a nervy, kopl penaltu špatně a sen »Žluté ponorky« se rozplynul. Nespravedlivé Německo "Jsem ten nejšťastnější člověk na světě, když mohu hrát za národní výběr své země," říkal Riquelme často. Přesto, po velmi brzkém debutu v reprezentaci (1997), si musel na ten největší fotbalový svátek - mistrovství světa - počkat až do loňského roku. V Německu Argentina předváděla krásný fotbal. Vstřelila 6 nádherných gólů Srbsku a Černé Hoře, porazila Pobřeží slonoviny a už s postupem v kapse remizovala v úžasně rychlém zápase s Nizozemskem. V osmifinále porazila ještě Mexiko a vedla i ve čtvrtfinále nad domácím Německem. Jenže náskok neudržela a postup jí utekl v penaltovém rozstřelu. Doma však čekali od svého mužstva víc. Riquelme sice získal ocenění jako hráč s největším počtem přihrávek na gól, v Argentině však i přesto slízl těžkou kritiku. Podle tamního tisku i rozšířených názorů veřejnosti prý nebyl tím dirigentem, kterého tým potřeboval. Těžká situace ze všech nejvíc postihla Románovu matku a její zdraví (musela být v té době dvakrát hospitalizována), což syna dovedlo k dramatickému prohlášení. "Odstupuji z argentinského národního týmu," řekl ve vysílání zpravodajství Canal 13.

Druhý dech V té době se pro něj prudce zhoršila situace i ve Villarrealu. Světlé časy se už nevrátily. Mužstvo hrálo bídně a nekvalifikovalo se ani do Poháru UEFA. K tomu se přidaly i osobní neshody s trenérem Manuelem Pellegrinim. Riquelme dlouho nehrál. Villarreal pak přistoupil na řešení: nechat ho hostovat znovu v Boce Juniors. V Buenos Aires se vše jako mávnutím kouzelného proutku obrátilo. Riquelme v domácím prostředí nabral druhý dech. Když 17. února 2007 po pěti letech nastoupil ve svatostánku La Bombonera proti Rosariu Central, ovace tribun nebraly konce. Jeho úloha v tažení Boky Pohárem osvoboditelů byla rozhodující. Klub na trofej dosáhl 20. června v odvetném finálovém utkání v brazilském Porto Alegre. Po vítězství 3:0 v Buenos Aires vyhrál 2:0 i v odvetě. Výsledek v součtu (5:0) představoval rekordní rozdíl branek ve finálových utkáních této soutěže. Boca získala Pohár osvoboditelů pošesté. S Románem, autorem dvou finálových tref, potřetí. Časně ráno, den po finále, Riquelme opustil Porto Alegre a vrátil se do Buenos Aires. A ještě v poledne téhož dne odletěl, tentokrát s národním výběrem, do Venezuely na mistrovství Jižní Ameriky. Ano, vrátil se do argentinské reprezentace, se kterou před několika měsíci skončil. Krize, roztržky a rozpory byly dávno pryč. Kdo mohl Riquelmeho vidět během turnaje ve Venezuele, musí potvrdit, v jakém úžasném klidu a pohodě se opět mezi svými spoluhráči nacházel. Popíjel maté, hrál na kytaru a především předváděl krásný fotbal a zářil štěstím. "Jsem šťastný, když vidím hrát naše mužstvo. Je čím dál tím lepší a kvalitnější a hlavně si zdravě věří a drží při sobě," vykládal ve Venezuele. Další comeback Během léta se spekulovalo o tom, zda Riquelme zůstane dál na hostování v Boce, kde se mu daří skvěle, či zda si ho Villarreal vyžádá zpět. Nakonec došlo na druhou variantu. Villarreal si Argentince podržel a ten se po půlročním hostování musí vrátit. A jak sám říká, vrátí se. "Kéž bych mohl zůstat v Boce, ale jsem hráčem Villarrealu," krčí rameny a dodává: "Doufám, že si budu moct obléct dres Boky v červnu 2009, kdy vyprší moje smlouva s Villarrealem. Zatím mohu Boce jen poděkovat, že se snažili udržet mě pro sebe. Ale realitou je, že od 31. července jsem hráčem Villarrealu, a mojí povinností je dostavit se do klubu a být k dispozici." Také se vyjádřil ke vztahu s trenérem Pellegrinim. Vždyť právě spory s ním byly v roce 2006 tím, co nejvíc uspíšilo rozhodnutí o jeho hostování v Boce. Riquelme teď k tomu říká: "Rád bych s ním měl korektní vztah, jaký je běžný mezi hráčem a trenérem. Nic víc."

Videá:

Meno:Eduardo Alves da Silva
Narodený:25.február 1983, v Rio de Janeire, Brazília
Národnosť:chorvátska
2.národnosť:brazílska
Výška:177 cm
Váha:61 kg
Klub:Arsenal
Pozícia:útočník
Číslo:9
Bývalé kluby:Nova Kennedy, Dinamo Zagreb, Bango AC, Dinamo Zagreb, Inter Zapresic, Dinamo Zagreb, (£16.25m) Arsenal
Reprezentačný debut:november 2004, proti Írsku
Účasti na MS:-
Úspechy:víťaz chorvátskej ligy (2006, 2007), víťaz chorvátskeho super pohára (2003, 2004, 2006), víťaz chorvátskeho pohára (2004, 2007),najlepší hráč chorvátskej ligy (2004, 2006), najlepší strelec chorvátskej ligy (2006, 2007)

Jméno:Giovani Dos Santos Ramírez

Narozen:11.května 1989 v Ciudad de México, Distrito Federal,Mexiko

Národnost:Mexická

2.Národnost:Španělská

Výška:170 cm

Váha:71 kg

Post:ofenzivní záložník,útočník

Klub:FC Barcelona

Číslo dresu:31(klub),10 (reprezentace)

Bývalé kluby:odchovanec FC Barcelona

Preferovaná noha:levá

Úspěchy:vítěz Mistrovství světa do 17 let (2005)

Účasti na MS:v Brazílii do 17 let (2005)